|
|
Mechanismy bakteriální perzistence a klinický význam
Smělíková, Eva ; Melter, Oto (vedoucí práce) ; Pinkas, Dominik (oponent)
Perzistentní bakterie, zkráceně perzisteři, jsou buňky význačné především svou odolností k antibiotikům. Nejedná se o rezistentní bakterie, jelikož takové mají svou rezistenci zapsanou v genetickém kódu. Perzisteři jsou geneticky neodlišitelní od jiných buněk, senzitivních k antibiotikům, a jedná se tedy spíše o přechodná fenotypová stádia. Schopnost tvorby perzistentních buněk není druhově limitovaná a perzistence byla popsána u řady bakteriálních druhů. Důvodem vzniku perzisterů může být náhlý stres, kdy jde o indukovaný vznik perzistence, či může jít o stochastickou fenotypovou variabilitu. Při stochastickém vzniku rozlišujeme v rámci geneticky uniformní populace řadu fenotypově odlišných subpopulací lišících se růstovými vlastnostmi a také odolností k antibiotikům. Jak vysvětluje tzv. bet- hedging strategy hypotéza, jedná se o pojištění před nebezpečím fluktuace vnějších podmínek. Při indukovaném vzniku perzistence dochází k hromadění alarmonu guanosintetrafosfátu či guanosinpentafosfátu, který upozorňuje buňku na nepříznivé podmínky a zahajuje přechod do odolnějšího stavu. Existence těchto odolných subpopulací nabývá na významu zejména při rekurentních chorobách, kdy malé subpopulace perzisterů dávají vznik nové stabilní populaci, komplikují léčbu a znemožňují uzdravení. Často se tak děje...
|
|
|
Heterogeneity of expression of virulence factors of Salmonella.
Mathéová, Paulína ; Černý, Ondřej (vedoucí práce) ; Lichá, Irena (oponent)
Vznik fenotypovo heterogénnych jedincov v rámci izogénnej bakteriálnej populácie sa považuje za významnú adaptáciu na prostredie v hostiteľskom organizme. Umožňuje prežitie niektorých bakteriálnych subpopulácií pod rôznorodým tlakom hostiteľského imunitného systému, vznik "deľby práce" a kooperáciu medzi jednotlivými baktériami. Baktérie rodu Salmonela sú významným patogénom ľudí, aj hospodárskych zvierat. Veľká časť kľúčových faktorov virulencie baktérií rodu Salmonela je heterogénne exprimovaná. Fenotypová diverzita jednotlivých baktérií tak umožňuje určitým jedincom unikať imunitnému systému hostiteľa a zabezpečiť zachovanie genofondu do ďalších generácií. V prípade, keď zmena podmienok spôsobí úplné vymiznutie časti populácie Salmonely z prostredia, dokážu zvyšní jedinci, po prekonaní nepriaznivých podmienok, obnoviť veľkosť populácie a aj fenotypovú diverzitu. Táto práca zhŕňa poznatky o heterogenite v expresii faktorov virulencie Salmonely a vlastnosti jednotlivých subpopulácií v rôznych environmentálnych podmienkach. Kľúčové slová: Salmonela, heterogenita, faktory virulencie, zaistenie stávky, deľba práce, bakteriálne subpopulácie.
|
|
|
Mechanismy bakteriální perzistence a klinický význam
Smělíková, Eva ; Melter, Oto (vedoucí práce) ; Pinkas, Dominik (oponent)
Perzistentní bakterie, zkráceně perzisteři, jsou buňky význačné především svou odolností k antibiotikům. Nejedná se o rezistentní bakterie, jelikož takové mají svou rezistenci zapsanou v genetickém kódu. Perzisteři jsou geneticky neodlišitelní od jiných buněk, senzitivních k antibiotikům, a jedná se tedy spíše o přechodná fenotypová stádia. Schopnost tvorby perzistentních buněk není druhově limitovaná a perzistence byla popsána u řady bakteriálních druhů. Důvodem vzniku perzisterů může být náhlý stres, kdy jde o indukovaný vznik perzistence, či může jít o stochastickou fenotypovou variabilitu. Při stochastickém vzniku rozlišujeme v rámci geneticky uniformní populace řadu fenotypově odlišných subpopulací lišících se růstovými vlastnostmi a také odolností k antibiotikům. Jak vysvětluje tzv. bet- hedging strategy hypotéza, jedná se o pojištění před nebezpečím fluktuace vnějších podmínek. Při indukovaném vzniku perzistence dochází k hromadění alarmonu guanosintetrafosfátu či guanosinpentafosfátu, který upozorňuje buňku na nepříznivé podmínky a zahajuje přechod do odolnějšího stavu. Existence těchto odolných subpopulací nabývá na významu zejména při rekurentních chorobách, kdy malé subpopulace perzisterů dávají vznik nové stabilní populaci, komplikují léčbu a znemožňují uzdravení. Často se tak děje...
|
|
|
Experimentální ovlivnění líhnutí diapauzujících stádií perloočky Daphnia obtusa
Sailerová, Martina ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Vaníčková, Ivana (oponent)
Diapauza je často adaptací, jak přežít období nepříznivých podmínek. Ovšem některá diapauzující stádia neukončují dormanci hned, jakmile nastanou vhodné podmínky. Tato prodloužená diapauza může být způsobena prostředím, pokud se diapauzující stádia nedostanou k podnětům, které by ukončily dormantní stav. Jiným důvodem může být také bet-hedging strategie, kdy se vylíhne pouze část dormantních stádií a zbytek zůstává na další vhodné období. Ve své práci jsem zjišťovala, zda se tato strategie projevuje při líhnutí dormantních vajíček u druhu Daphnia obtusa - perloočky obývající malé dočasné vody střední Evropy. Studovala jsem vliv intenzity osvětlení na úspěšnost líhnutí a efekt izolace efipií (obsahující dvě vajíčka) ze sedimentu. Množství vajíček ukončujících diapauzu a množství embryí, která úspěšně dokončila líhnutí, a načasování těchto dějů, bylo zjišťováno za inkubační teploty 15 ˚C, čtyř intenzit osvětlení (100% = 35µmol.m2 .s-1 , 75%, 50%, 25%; fotoperioda 12h světla: 12h tmy) a úplné tmy po dobu 21 dní. Mé výsledky podporují předpoklad, že se u této perloočky nevyskytuje geneticky daná strategie bet-hedging. Pozorovala jsem velký podíl vajíček, která ukončila diapauzu při všech testovaných podmínkách. Nicméně jsem zjistila pozitivní závislost množství úspěšně vylíhnutých jedinců na intenzitě...
|
host ::
RSS.